Výrobní proces a související náklady
RNDr. Ivan Brychta
1. Úvod, základní pojmy
2. Ocenění vlastní výroby
3.
Zobrazení vlastní výroby v účetnictví
4. Dlouhodobý majetek vytvořený
vlastní činností
1. Úvod, základní pojmy
NahoruZákladní problémy
Základním problémem, se kterým se při účtování o výrobním procesu
setkáme, je problém ocenění. Obecně se zásoby vlastní výroby oceňují vlastními
náklady. Pro správnou aplikaci tohoto pravidla je třeba odpovědět na
následující otázky:
-
Které náklady zahrnout do vlastních nákladů?
-
Oceňovat ve skutečných nebo v předpokládaných, předem stanovených
nákladech?
-
Jak zohlednit změny ocenění v čase?
Pro správné zobrazení majetku vlastní výroby ve finančním účetnictví
musíme vědět, kdy a na které účty máme účtovat.
NahoruDefinice důležitých pojmů
Postupy účtování stanoví, že do zásob se mimo jiné zahrnují
nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby a výrobky, přičemž tyto pojmy
definuje následovně:
Nedokončená výroba jsou produkty, které již prošly jedním nebo
několika výrobními stupni a nejsou již materiálem, ale také ne ještě hotovým
výrobkem. Pod pojmem nedokončená výroba se zahrnují rovněž nedokončené výkony
jiných činností, kde nevznikají hmotné produkty.
Polotovary vlastní výroby jsou odděleně evidované produkty,
které ještě neprošly všechny výrobní stupně a musí být proto dokončeny nebo
zkompletovány do finálních výrobků v dalším výrobním procesu účetní jednotky.
Výrobky jsou předměty vlastní výroby určené k realizaci mimo
účetní jednotku, příp. (od roku 2001) ke spotřebě uvnitř účetní jednotky.
NahoruDalší důležité pojmy
Pro výklad v tomto hesle jsou důležité některé další pojmy:
Kalkulační jednicí se rozumí konkrétní výkon účetní jednotky
vymezený měrnou jednotkou a druhem, na který se plánují nebo dodatečně zjišťují
náklady. Příkladem kalkulační jednice může být automobil určitého provedení,
ale také určitá součástka automobilu, např. světlomet, nebo třeba jeden
autobusový spoj. Kalkulace je propočet nákladů na kalkulační jednici,
strukturu kalkulace nazýváme kalkulační vzorec. Kalkulace dělíme zejména
na kalkulace předběžné a výsledné, předběžná kalkulace pak může mít řadu podob.
Přímými náklady se rozumí náklady, které lze přímo přiřadit
konkrétnímu výkonu nebo skupině stejných výkonů. Nepřímé náklady souvisí
s více výkony, pro jejich přiřazení výkonu (skupině výkonů) musíme zvolit
nějakou rozvrhovou základnu. Ta může být jednotná pro všechny nepřímé náklady,
nebo se může lišit pro jejich různé skupiny.
Režijní náklady jsou opakem jednicových nákladů, ale výklad
těchto pojmů není pro účely tohoto hesla podstatný. Stručně řečeno, jednicové
náklady jsou ty přímé náklady, které můžeme přímo přiřadit konkrétnímu
vyrobenému kusu. Režijní náklady mohou být přímé i nepřímé, pro naše účely je
důležité rozdělení na režii výrobní a ostatní. Do výrobní režie zahrneme
všechny náklady přímo související s výrobou.
V truhlářské dílně probíhá malosériová výroba výrobků A, B a C.
Dělníci vyrábějící výrobky jsou placeni úkolově podle vyrobených kusů, k výrobě
všech výrobků se používají stejné stroje, k výrobě výrobku C navíc speciální
nástroj (DHM), který pro jinou výrobu nelze použít.
Přímými náklady pro každý výrobek budou:
Nepřímými náklady zahrnutými do výrobní režie budou například:
Správní režií budou například:
Část spotřeby elektřiny by se mohla stát přímými náklady, kdyby byla
měřena spotřeba na výrobu každého výrobku.
Jako rozvrhová základna pro rozdělení nepřímých nákladů mohou
sloužit například tzv. jednicové mzdy připadající na každý výrobek. Je také
možné pro každou složku nepřímých nákladů zvolit jinou rozvrhovou základnu,
např. pro mzdu mistra jednicové mzdy, pro rozdělení odpisů strojů čas potřebný
ke zpracování na příslušném stroji.
Nahoru2. Ocenění vlastní výroby
NahoruVymezení vlastních nákladů
Při rozhodnutí, které náklady se použijí při ocenění zásob vlastní
výroby, je třeba aplikovat § 49 odst. 5 PVZÚ, který stanoví ocenění zásob vlastní výroby (tj. nedokončené výroby, polotovarů a
výrobků) ve vlastních nákladech, jimiž se rozumí:
Odchylně mohou účetní jednotky oceňovat nedokončenou výrobu,
polotovary a výrobky:
-
ve výrobě s krátkodobým nepřetržitým cyklem nedokončenou výrobu
pouze přímými materiálovými náklady a výrobky nebo polotovary přímými
materiálovými a mzdovými náklady,
-
v hromadné a velkosériové výrobě pouze přímými náklady (přímý
materiál, polotovary, přímé mzdy, ostatní přímé náklady),
-
v malosériové a kusové nebo zakázkové výrobě a ve výrobě s
dlouhodobým cyklem přímými náklady, výrobní režií výjimečně (v případě, že
výrobní cyklus přesahuje dvanáct měsíců) správní režií.
Které náklady vstupují do ocenění zásob vlastní výroby, ukazuje
názorně následující tabulka (PMaN = přímé materiálové náklady, PMzN = přímé
mzdové náklady, OPN = ostatní přímé náklady, VR = výrobní režie a SR = správní
režie):
NahoruOceňování předem stanovenými náklady
Z předchozího tedy vyplývá, že vlastními náklady může být buď skutečná
výše nákladů, nebo výše nákladů podle způsobu kalkulace výroby stanoveného
účetní jednotkou, které bývají označovány jako operativní kalkulace.
Náklady podle operativních kalkulací jsou tedy náklady stanovené v konkrétních
technických, technologických, ekonomických a organizačních podmínkách určených
technickou přípravou výroby pro uskutečňování výkonů.
Protože v podniku mohou existovat různé typy kalkulací, na příkladu si
ujasníme, kterou z nich lze pro ocenění zásob vlastní výroby použít.
Společnost uvažuje o výrobě nového výrobku. Pomocí odhadu výrobních
nákladů sestaví předběžnou kalkulaci, na základě které se rozhodne výrobek
vyrábět. Technici pak navrhnou přesný způsob výroby, ze kterého vyplyne
množství potřebného materiálu, nároky na mzdy a stroje při normálním průběhu
výroby, a na tomto základě se sestaví první normová kalkulace. Po půl roce
výroby technici navrhnou nový nástroj, který výrobu zlevní, čímž se změní
normová kalkulace. Tato kalkulace slouží pro plánování a pro stanovení vstupní
ceny a vychází z předpokládaných cen materiálu a dalších vstupů.
Firmě se ale podaří nakoupit materiál levněji. Proto je v době
výroby sestavena operativní kalkulace. Za odchylky mezi touto operativní
kalkulací a kalkulací výslednou je odpovědná výroba. Tento rozdíl může být
způsoben např. nižším využitím materiálu (zvýšeným odpadem).
Pro ocenění výrobku můžeme použít buď skutečné náklady (výslednou
kalkulaci), nebo operativní kalkulaci, která již vychází ze skutečného
výrobního procesu (počítá s využitím nového nástroje) a skutečné ceny
materiálu. Ostatní kalkulace použít nelze.
Operativní kalkulace může být stanovena za předpokladu optimálních
výrobních podmínek, které ale nikdy nenastanou. Skutečné náklady jsou pak vždy
větší než náklady podle operativní kalkulace. Stejně tak je možné, že
operativní kalkulace je stanovena na základě pesimistických předpokladů. Je
sporné, do jaké míry lze tyto kalkulace, výrazně odlišné od vlastních nákladů,
pro ocenění použít.
NahoruPrůměrné náklady a metoda FIFO
Vlastní náklady se v průběhu času mění, na skladě jsou zpravidla
zásoby pořízené s různými náklady. Je proto třeba vyřešit problém, jakým
způsobem oceňovat úbytek těchto zásob. České účetní standardy umožňují dvě
metody: vážený aritmetický průměr a metodu FIFO (first in – first out, první do
skladu, první ze skladu).
Aritmetický průměr je možno počítat po každém přírůstku na sklad, ale
také je možno tento průměr počítat vždy za určité období, které však nesmí být
delší než jeden měsíc. Při použití průběžně počítaného aritmetického průměru je
třeba dbát na to, aby pohyby na skladě byly účtovány v pořadí, ve kterém k nim
skutečně došlo.
V následující tabulce jsou uvedeny pohyby na skladě v průběhu dvou
měsíců. Počáteční stav skladové položky byl nulový. V posledních třech
sloupcích je uvedeno, jak bude oceněn stav na skladě a úbytky při použití
různých metod.
Při použití průběžně počítaného průměru oceníme první výdej cenou
(153 000 + 150 000 +147 000)/900 = 500 Kč, druhý cenou (100 000 + 96 000)/400 =
490 Kč. Při použití měsíčně počítaného průměru pak oba výdeje ze skladu oceníme
cenou spočítanou za první měsíc, tedy (153 000 + 150 000)/600 = 505 Kč. Ocenění
při metodě FIFO je zřejmé z tabulky.
Uvedené metody může účetní jednotka kombinovat, v rámci jednoho
analytického účtu zásob je však nutno použít pouze jednu z nich.
Nahoru3. Zobrazení vlastní výroby v účetnictví
NahoruObecně
Jednotlivé náklady na vlastní výrobu se účtují na účet nákladů podle
svého druhu, to znamená použitý materiál např. na účet 501 – Spotřeba
materiálu, mzdy např. na účet 521 – Mzdové náklady atd. Daňovou
uznatenost těchto nákladů je třeba posuzovat podle jednotlivých nákladových
druhů; zpravidla budou daňově uznatelné, ale např. u odpisů je třeba v daňovém
přiznání zohlednit rozdíly mezi odpisy daňovými a účetními.
Následně je třeba účtovat o změnách stavu vlastní výroby. PVZÚ
rozeznává dvě metody, a to:
-
účtování průběžně způsobem A, kdy se v průběhu účetního
období účtuje s využitím účtů v účtové třídě 1 - Zásoby anebo
-
účtování periodicky způsobem B, kdy se v účtové třídě 1
- Zásoby účtuje ke konci rozvahového dne na základě stavu zásob podle
evidence o zásobách.
Způsob B mohou účetní jednotky použít pouze v případě, že zajistí
průkazné vedení evidence o zásobách tak, že budou schopny prokázat v průběhu
účetního období stav zásob včetně ocenění těchto zásob podle zákona.
Účetní jednotka může oba způsoby kombinovat, v rámci jednoho
analytického účtu zásob podle místa uskladnění (odpovědných osob) však může být
uplatněn pouze jeden z nich.
NahoruÚčtování způsobem A
Při způsobu A se účtuje o pohybu zásob vlastní výroby průběžně, a to v
případě přírůstku na stranu MD účtů skupiny 12, např. 121 –
Nedokončená výroba, 122 – Polotovary vlastní výroby nebo 123 –
Výrobky, a na stranu D účtů skupiny 61, např. 611 – Změna stavu
nedokončené výroby, 612 – Změna stavu polotovarů nebo 613 – Změna
stavu výrobků. V případě vyskladnění použijeme opačné strany účtů.
Při uzavírání účetních knih se inventarizační rozdíly zaúčtují na
stranu MD výše uvedených účtů účtové skupiny 61 – Změna stavu
vnitropodnikových zásob, jde-li o manka do výše norem přirozených úbytků, a
v případě mank nad tuto normu na stranu MD účtu skupiny 54, např. 549
– Manka a škody. Přebytky zásob se zaúčtují na stranu D příslušných účtů
účtové skupiny 61.
NahoruÚčtování způsobem B
Při způsobu B se v průběhu roku o zásobách vlastní výroby neúčtuje.
Při uzavírání účetních knih se počáteční stavy na příslušných účtech skupiny 12 – Zásoby vlastní výroby převedou na stranu MD účtů účtové skupiny 61 – Změny stavu vnitropodnikových zásob. Stav zásob podle inventarizace
se zaúčtuje na opačné strany příslušných účtů. Jde-li o skladovanou vlastní
výrobu (polotovary, výrobky), zaúčtuje…