Nedaňové náklady související se zdaňovanými výnosy

Nedaňové náklady související se zdaňovanými výnosy

Ing. Pavel Běhounek

 NahoruÚvod

Obecným předpokladem k tomu, aby mohl být náklad považován za daňový, je jeho vynaložení na dosažení, zajištění a udržení zdaňovaných příjmů. Avšak zákon o daních z příjmů některé náklady speciálně označuje jako nedaňové – jsou to také náklady uvedené v § 25 ZDP, které podle dikce zákona nelze uznat za náklady vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. I přesto, že jsou tyto náklady označeny zákonem za nedaňové, existuje v ZDP možnost jejich překlasifikace na daňové. Jedná se o případy, kdy v jednom kalendářním roce vznikne nedaňový náklad a následně vznikne výnos s tímto nákladem související. Právě jednoznačná souvislost původně nedaňového nákladu se zdanitelnými příjmy způsobí, že lze takový náklad nebo jeho část za určitých podmínek překlasifikovat na náklad daňový, popřípadě (pokud výnos vznikne až v pozdějších obdobích) umožní část výnosů souvisejících s nedaňovým nákladem nezdanit.

 NahoruPrávní úprava

ZDP, a to:

• § 24 odst. 2 písm. zc), které uvádí, že daňovými náklady jsou náklady, které nejsou podle § 25 náklady na dosažení, zajištění a udržení výnosů, a to jen do výše výnosů s nimi souvisejících za podmínky, že jsou součástí nákladů a výnosů ve stejném zdaňovacím období nebo výnosů v předchozích zdaňovacích obdobích,

• § 23 odst. 3 písm. c) bod 3., který umožňuje snížit základ daně o částky související s rozpouštěním rezerv a opravných položek, jejichž tvorba nebyla pro daňové účely nákladem na dosažení, zajištění a udržení výnosů. Jde o ustanovení, které se týká některých titulů, pro které by bylo možné použít i § 23 odst. 4 písm. e) ZDP,

• § 23 odst. 4 písm. e), podle něhož se do základu daně z příjmů nezahrnují částky zúčtované do výnosů, pokud souvisejí s náklady neuznanými v předchozích zdaňovacích obdobích jako náklady na dosažení, zajištění a udržení výnosů, a to maximálně do výše těchto neuznaných nákladů v předchozích zdaňovacích obdobích,

 NahoruPodmínky daňové uznatelnosti

I pro náklady uplatňované podle § 23 platí základní podmínky daňové uznatelnosti, tj. prokazatelný vznik nákladu, souvislost se zdanitelnými výnosy, správné účetní vyčíslení a zachycení nákladu a zákonné nevyloučení nákladu z nákladů daňově uznatelných.

 NahoruVznik nákladu

Z hlediska vzniku nákladu je nutné ověřit, zda původní náklad účtovaný mezi nedaňové náklady, resp. jeho část, skutečně vznikl. Např. v případě škod spočívajících v rozbití zásob je nutné dokázat, že ke škodě opravdu došlo. Dále bude nutné prokázat, že příslušný výnos skutečně souvisí s příslušným nákladem.

 NahoruSouvislost se zdanitelnými výnosy

Kromě souvislosti nákladu s příslušnými výnosy je nutné také prokázat, že náklady byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných výnosů.

Z hlediska správného účtování je nutné dbát na zahrnutí příslušného nákladu (ale i výnosu) do správného účetního období, ačkoli to nemusí mít dopad do základu daně z příjmů.

 NahoruZákonné nevyloučení nákladů

Zákonná formulace § 24 odst. 2 písm. zc) vypadá trochu směšně, asi v duchu hesla "daňovými náklady jsou náklady nedaňové“, nicméně nemůže být pochyb o tom, že náklady uplatňované do daňových nákladů podle § 24 odst. 2 písm. zc) jsou náklady, které nejsou zákonnou normou z daňových nákladů vyloučeny.

 NahoruNezdaňované výnosy

Aplikace ustanovení § 23 odst. 4 písm. e) ZDP je demonstrována výše (příklad na zahrnutí výnosu do správného účetního období) a není k ní co dodávat než to, že by bylo asi koncepčně čistší, pokud by platila i na výnosy účtované do stejného období jako náklady, kde je nutné provádět výše popsanou překlasifikaci nákladů na náklady daňové.